Indeks IndeksGrippando James Prawo śÂ‚askiDana E Donovan The Witch's Ladder (pdf)Leigh Michaels Nowy wspólnikImmortal Ops 3 Radar of Deception60 Pan Samochodzik i Pasaśźer Von Steubena Sebastian Miernicki (1)ÂŚwiat według ClarksonaAttalla Kathryn Powrót z dalekaBear, Greg Eon 3 LegacyChesterton, Gilbert Keith Napoleon z Notting HillJordan Penny Gorć…cy temat (Upojny zapach lewkonii)
  • zanotowane.pl
  • doc.pisz.pl
  • pdf.pisz.pl
  • limerykarnia.xlx.pl
  •  

    [ Pobierz całość w formacie PDF ]

    -  A proè ne? tázala se knì~na s podivením. -  A co bych tu
    dìlala? Hospodáøství nemáte, s peøfm ani s kolovratem bych
    se tu rozlo~it nemohla, co bych si tu poèala? -  A nechtìla
    bys bezstarostnì ~iva být a na stará léta si pohovìt? -  Vaak
    to bude døíve ne~ déle, ~e bude slunce nad mojí hlavou vy-
    cházet a zacházet a já budu bezstarostnì spát. Dokud ale
    ~iju a pánbùh mi zdraví popøává, nále~í, abych pracovala.
    Lenoch je darmo drahý. A zcela bez starosti není ~ádný èlo-
    vìk; jednoho tlaèí to, druhého ono, ka~dý nese svùj køí~ek,
    jenom~e ka~dý pod ním neklesá, pravila babièka. Vtom roz-
    hrnula bílá ruèka tì~kou záclonu u dveøí a mezi ní objevila
    se rozkoaná tváø mladého dìvèete, ovinutá svìtlokaatanový-
    mi pletenci.  Smím? ptala se lahodným hlasem. - ,,Jen dále,
    Hortensie, najdea milou spoleènost, odpovìdìla knì~na.
    Do kabinetu vstoupila komtesa Hortensie, schovanka to
    knì~nina, jak se povídalo; postava její byla atíhlá, nevyvinutá
    jeatì. Odìna byla v jednoduchý bílý aat, slamìný klobouk ku-
    latý nesla si na ruce, kytici rù~í dr~ela v hrsti.  Ach, jaké to
    roztomilé dìtièky! zvolala;  zajisté to jsou Proakovic, od nich~
    jsi mi pøinesla ty dobré jahody? Knì~na pøisvìdèila. Komte-
    sa shýbla se, podala ka~dému dítìti po rù~i, jednu podala
    babièce, jednu knì~nì, poslední zastrèila sobì za pas.  To je
    takové èerstvé poupátko jako vy, milostsleèno, øekla babiè-
    ka, povonìvai si k rù~ince.  Pánbùh vám ji, milostivá paní,
    zachovej, dodala, obrátíc se ke knì~nì. -  To je také moje
    nejvroucnìjaí pøání, øekla knì~na a políbila jasné èelo mile-
    né schovanky. -  Smím ty dìtièky trochu odvést? zeptala
    se komtesa knì~ny i babièky; knì~na pøisvìdèila, babièka ale
    mínila, ~e budou milostsleènì za obtí~, ti chlapci ~e jsou jako
    ohaøi a Jan, to ~e je ten pravý. Ale Hortensie usmávai
    se podala obì ruce dìtem, ptajíc se jich:  Chcete se mnou?
    -  Chceme, chceme, zaradovaly se dìti a hned se chopily
    jejích rukou. Poklonivai se knì~nì a babièce, zmizela s nimi
    ve dveøích. Knì~na pak vzala støíbrný zvonek ze stolu
    a zazvonila; v okam~ení ukázal se ve dveøích komorník Leo-
    pold. Knì~na mu porouèela, aby kázal pøichystat v salónu
    snídaní, a odevzdala mu balík listù k obstarání dalaímu. Leo-
    pold se uklonil a odeael.
    Tu chvíli, co mluvila knì~na s komorníkem, ohlí~ela se ba-
    bièka po podobiznách v èele kabinetu visících.  Ty mùj pane
    bo~e! povídala, kdy~ komorník odeael,  jakých tu pøepodiv-
    ných krojù a tváøí. Tuhleta paní je zrovna tak ustrojena jako
    nebo~ka Halaaková, dej jí Pánbùh nebe. Ta se také nosila
    na vysokých apalíèkách, suknì vyduté, v pùli jak by ji bièem
    pøeeal a na hlavì kokrhel. Její pán byl v Dobruace radním pá-
    nem, a kdy~ jsme tam pøicházívali nìkdy na poue, vidívali jsme
    ji v kostele. Chlapci naai øíkali jí ,maková panenka, proto~e
    tak vypadala v tìch sukních a v napudrované hlavì, jako kdy~
    makovièce pøehrne sukýnky. Povídali, ~e je to francouzský
    kroj. -  Ta paní je moje babièka, øekla knì~na. -  Nu proèpak
    ne; to je pìkná paní, odpovìdìla babièka.  Vpravo, to je dìd,
    vlevo otec, dále ukazovala knì~na. -  Èistí lidé; milostivá paní
    otce nezapøe. A kde je panímáma? -  Tamto moje matka
    i sestra, øekla knì~na, ukazujíc na dvì podobizny nad psa-
    cím stolem. -  Pìkné to paní, radost se na nì dívat, mínila
    babièka;  ale sestøièka není podobna ani otci, ani matce; to
    u~ nìkdy bývá, ~e se dìti zvrhnou po nìkom z kolikátého ko-
    lena. Ale ten mladý pán tuhle je mi povìdom, nemohu se ale
    vzpamatovat odkud. -  To je ruský císaø Alexander, rychle
    odpovìdìla knì~na,  toho tys neznala. -  Ano, jakpak bych
    neznala, stála jsem od nìho asi dvacet krokù. To byl krásný
    èlovìk, jenom~e tuto je mladaí, ale pøece jsem ho poznala.
    Ten a Josef císaø, to bylo pár èistých lidí. - Knì~na ukázala
    na protìjaí zeï, kde visel obraz, poprsí to ~ivotní velikosti.  Jo-
    sef císaø! spráskla ruce babièka,  jako by mu z oka vypadl.
    Vidíme, jak je tu máte hezky pohromadì. To jsem si nemysli-
    la, ~e uvidím dnes Josefa císaøe. Pánbùh mu dej vìènou slá-
    vu, byl to hodný pán, zvláatì na chudý lid. Tuten tolar dal mi
    svou vlastní rukou, øekla babièka, povytáhnouc ze záòadøí to-
    lar. Paní knì~nì zalíbila se babièèina prostosrdeènost a trefné
    nápady, i po~ádala ji, aby vypravovala, kterak a kde ji císaø
    tím penízem obdaroval. Babièka se nedala prosit
    a vypravovala paní knì~nì, co~ jsme ji~ ve mlýnì slyaeli. Paní [ Pobierz caÅ‚ość w formacie PDF ]

  • zanotowane.pl
  • doc.pisz.pl
  • pdf.pisz.pl
  • ftb-team.pev.pl
  •