[ Pobierz całość w formacie PDF ]
- A proè ne? tázala se knì~na s podivením. - A co bych tu
dìlala? Hospodáøství nemáte, s peøfm ani s kolovratem bych
se tu rozlo~it nemohla, co bych si tu poèala? - A nechtìla
bys bezstarostnì ~iva být a na stará léta si pohovìt? - Vaak
to bude døíve ne~ déle, ~e bude slunce nad mojí hlavou vy-
cházet a zacházet a já budu bezstarostnì spát. Dokud ale
~iju a pánbùh mi zdraví popøává, nále~í, abych pracovala.
Lenoch je darmo drahý. A zcela bez starosti není ~ádný èlo-
vìk; jednoho tlaèí to, druhého ono, ka~dý nese svùj køí~ek,
jenom~e ka~dý pod ním neklesá, pravila babièka. Vtom roz-
hrnula bílá ruèka tì~kou záclonu u dveøí a mezi ní objevila
se rozkoaná tváø mladého dìvèete, ovinutá svìtlokaatanový-
mi pletenci. Smím? ptala se lahodným hlasem. - ,,Jen dále,
Hortensie, najdea milou spoleènost, odpovìdìla knì~na.
Do kabinetu vstoupila komtesa Hortensie, schovanka to
knì~nina, jak se povídalo; postava její byla atíhlá, nevyvinutá
jeatì. Odìna byla v jednoduchý bílý aat, slamìný klobouk ku-
latý nesla si na ruce, kytici rù~í dr~ela v hrsti. Ach, jaké to
roztomilé dìtièky! zvolala; zajisté to jsou Proakovic, od nich~
jsi mi pøinesla ty dobré jahody? Knì~na pøisvìdèila. Komte-
sa shýbla se, podala ka~dému dítìti po rù~i, jednu podala
babièce, jednu knì~nì, poslední zastrèila sobì za pas. To je
takové èerstvé poupátko jako vy, milostsleèno, øekla babiè-
ka, povonìvai si k rù~ince. Pánbùh vám ji, milostivá paní,
zachovej, dodala, obrátíc se ke knì~nì. - To je také moje
nejvroucnìjaí pøání, øekla knì~na a políbila jasné èelo mile-
né schovanky. - Smím ty dìtièky trochu odvést? zeptala
se komtesa knì~ny i babièky; knì~na pøisvìdèila, babièka ale
mínila, ~e budou milostsleènì za obtí~, ti chlapci ~e jsou jako
ohaøi a Jan, to ~e je ten pravý. Ale Hortensie usmávai
se podala obì ruce dìtem, ptajíc se jich: Chcete se mnou?
- Chceme, chceme, zaradovaly se dìti a hned se chopily
jejích rukou. Poklonivai se knì~nì a babièce, zmizela s nimi
ve dveøích. Knì~na pak vzala støíbrný zvonek ze stolu
a zazvonila; v okam~ení ukázal se ve dveøích komorník Leo-
pold. Knì~na mu porouèela, aby kázal pøichystat v salónu
snídaní, a odevzdala mu balík listù k obstarání dalaímu. Leo-
pold se uklonil a odeael.
Tu chvíli, co mluvila knì~na s komorníkem, ohlí~ela se ba-
bièka po podobiznách v èele kabinetu visících. Ty mùj pane
bo~e! povídala, kdy~ komorník odeael, jakých tu pøepodiv-
ných krojù a tváøí. Tuhleta paní je zrovna tak ustrojena jako
nebo~ka Halaaková, dej jí Pánbùh nebe. Ta se také nosila
na vysokých apalíèkách, suknì vyduté, v pùli jak by ji bièem
pøeeal a na hlavì kokrhel. Její pán byl v Dobruace radním pá-
nem, a kdy~ jsme tam pøicházívali nìkdy na poue, vidívali jsme
ji v kostele. Chlapci naai øíkali jí ,maková panenka, proto~e
tak vypadala v tìch sukních a v napudrované hlavì, jako kdy~
makovièce pøehrne sukýnky. Povídali, ~e je to francouzský
kroj. - Ta paní je moje babièka, øekla knì~na. - Nu proèpak
ne; to je pìkná paní, odpovìdìla babièka. Vpravo, to je dìd,
vlevo otec, dále ukazovala knì~na. - Èistí lidé; milostivá paní
otce nezapøe. A kde je panímáma? - Tamto moje matka
i sestra, øekla knì~na, ukazujíc na dvì podobizny nad psa-
cím stolem. - Pìkné to paní, radost se na nì dívat, mínila
babièka; ale sestøièka není podobna ani otci, ani matce; to
u~ nìkdy bývá, ~e se dìti zvrhnou po nìkom z kolikátého ko-
lena. Ale ten mladý pán tuhle je mi povìdom, nemohu se ale
vzpamatovat odkud. - To je ruský císaø Alexander, rychle
odpovìdìla knì~na, toho tys neznala. - Ano, jakpak bych
neznala, stála jsem od nìho asi dvacet krokù. To byl krásný
èlovìk, jenom~e tuto je mladaí, ale pøece jsem ho poznala.
Ten a Josef císaø, to bylo pár èistých lidí. - Knì~na ukázala
na protìjaí zeï, kde visel obraz, poprsí to ~ivotní velikosti. Jo-
sef císaø! spráskla ruce babièka, jako by mu z oka vypadl.
Vidíme, jak je tu máte hezky pohromadì. To jsem si nemysli-
la, ~e uvidím dnes Josefa císaøe. Pánbùh mu dej vìènou slá-
vu, byl to hodný pán, zvláatì na chudý lid. Tuten tolar dal mi
svou vlastní rukou, øekla babièka, povytáhnouc ze záòadøí to-
lar. Paní knì~nì zalíbila se babièèina prostosrdeènost a trefné
nápady, i po~ádala ji, aby vypravovala, kterak a kde ji císaø
tím penízem obdaroval. Babièka se nedala prosit
a vypravovala paní knì~nì, co~ jsme ji~ ve mlýnì slyaeli. Paní
[ Pobierz całość w formacie PDF ]